Můj příběh

Jsem žena, která prožila ztrátu nejbližších, milovaných osob.  Znám pocity, které provázejí období smutku. Vím, že lékem je čas.

A vím, že času můžeme jít společně naproti. 

Sdílený smutek je poloviční.

 

Beru Vás za ruku.

Udělejme spolu první krok ...

Na konci světa 

Je 1.března, 10 hodin ráno chilského času. Stojím v plavkách na břehu Pacifiku. Dívám se na vlny. Pláž je téměř prázdná. Je totiž čtvrtek. Je tu jen mých 10 chilských štěbetajících kamarádek. Nerozumím všemu. Ale bez problémů už chápu smysl španělských vět.

 Za mnou je Antofagasta. Za ní se zvedají první holé svahy And.

V České republice je -20°C.

Jsem tady v Chile počtvrté.  Teď na 10 měsíců. Kamarádky říkají, že už mluvím dobře španělsky. 

All inclusive u Pacifiku

Piju svůj ranní banánový koktejl. Přemýšlím, jestli odpoledne stihnu tance FitFolk, které nám tady platí Magistrát. Večer pak trening ragbistů.  Co asi bude dnes vařit Cecil na oběd? A kdo všechno bude s námi obědvat?

 Tohle je můj běžný všední den. Připadá Vám to povědomé?

 Něco jako all inclusive na vaší dovolené? 

Konec krásných časů

I mně to pořád připadá neuvěřitelné. Protože před 5 lety bylo všechno úplně jinak. Před 5 lety jsem byla o 20 let starší a můj dosavadní docela spokojený a hezký život skončil.   

Před 5 lety zemřel po dvouleté nemoci můj manžel. Muž, kterého jsem milovala. S nímž jsem sdílela všechno. Bez něhož jsem si neuměla představit žádnou další radost ze života. V místě mého srdce byla prázdnota.  

Při pohledu do zrcadla jsem viděla zdrcenou ženu bez budoucnosti. Ženu, která čtyři roky předtím zvítězila nad rakovinou, postavila dům, prodala byty, přestěhovala sebe i nemocného muže  a přitom řídila firmu. 

Mé dosavadní podnikání, moje stavební a realitní firma se za 2 roky péče o nemocného muže úplně nepoložila. Ale neměla jsem sílu bojovat za její obnovu.  

A mou péči potřeboval teď můj tatínek. Další těžký rok.

A k tomu ještě  

Do toho mi moje mladší dcera oznámila, že se stěhuje za přítelem do Chile. Ztratím i ji?

Žila jsem v krásném, novém dome. Jeho polovina mi už ale nepatřila.

 Co budu dělat? Mám sice vysokou školu. Ale ve svém oboru jsem nepracovala 20 let.

 Říkají, že člověk má dělat to, co ho baví. Ale co mě baví? Do všeho jsem se po smrti manžela musela nutit. Co já vlastně umím? Vždyť mě těší jen schůzky s kamarádkami. Pít dobrou kávu a povídat si o věcech, které nás v životě posunují dál.

Můj běh proti hodinám

Vzpomínám si na hodiny v čekárně u lékaře. Jejich vteřinová ručička běžela nepřerušovaně. Otáčela se plynule. Už jste to někdy viděli? Přímo jsem cítila, jak stárnu on line. Jak strašně rychle utíká život.

Uvědomila jsem si, že se musím za každou cenu vymanit z toho hlubokého smutku. Přinutila jsem se dělat něco nového. Internetový kurz. Přeprogramování, nalezení sebe sama.

Bylo velmi, velmi těžké definovat životní přání, cíle a sny, které by mi ještě mohly udělat radost. Přeji si mít nějakého partnera? Někam podívat?

Vyrobila jsem si svou první tabuli vizí. Měla vpravo nahoře fotky 2 mužů, vystřižené z časopisů. Uprostřed přání letět za dcerou. Dole, aby o mě pečovali v nějakých lázních. A konstatování: Jsem zdravá a krásná. A nadpis? Moje největší touha? Být tam, kde je právě léto! 

Věci se začaly dít

Krok za krokem jsem své sny začala uskutečňovat. Můj život se nezměnil náhle. Jen jsem z příležitostí a informací, které přicházely, vybírala ty, které souzněly s mými cíli.

Dnes mi všichni hádají o 10 let méně než mi skutečně je. Žiji střídavě v Chile a České republice. Svůj nový, krásně rekonstruovaný byt jsem pronajala. Bavím se prací, jejíž podstatou je pít čaj nebo kávu a povídat si s lidmi.

A muži? Také do mého nového života přišli.   

Mé kroky do nového života

Jak jsem to všechno dokázala?

Může za to magických 21 kroků do nového života. 21 změn, které mi po smrti mého muže pomohly znovu žít a mít ze života radost.

Pokud I Vy jste teď v podobné situaci. Hledáte útěchu a hledáte smysl dalšího života, mohlo by něco z toho pomoci I vám.

Pevně v to věřím.

Můj blog je pro Vás, kteří jste někoho ztratili nebo se jen cítíte být sami. Je jedno, jestli to bylo úmrtím nebo jen odchodem někoho blízkého. Vím, jaké to je, když nikdo v okolí nerozumí tomu, jak se cítíte. Nemůže tomu rozumět.

Zkuste TEĎ odpovědět na otázky

  • ♣ Cítíte se sama/sám?
  • ♣ Nikdo nerozumí tomu, jak vám je?
  • ♣ Vaše děti se odstěhovaly do ciziny a vám je po nich smutno?
  • ♣  Je pro vás těžké začít něco nového? 
  • ♣ Chybí vám víc dobrých přátel a známých?
  • ♣ Jste v důchodu a chybí vám náplň života?
  • ♣ Bojíte se samoty a zdravotních potíží, které by mohly s věkem přijít?

Pokud jste jen na jednu z nich odpověděli ANO, přečtěte si můj e-book.

8 prvních kroků najdete v mém e-booku zdarma. Jsou to ty první, byrokratické. Ty, které budete muset udělat nejdříve. A abyste se na to necítili sami, pojďme se podívat spolu, co je pro to potřeba zařídit. Tyhle první moc zábavné nejsou. Ale jejich splnění Vám přinese klid. Je to most, který musíte přejít. Zpátky už to nejde. Jen dopředu, na druhou stranu. Dívejte se tam s důvěrou. Tam, na druhé straně řeky, je svět sice jiný než dosud, ale může být hezký. 

Doufám, že můj příklad Vám dá mnoho odpovědí na to, jak lze svou ztrátu  a samotu změnit na nový život plný krásných dobrodružství.

Mým velkým přáním je, předat Vám co nejvíce energie, slunce a radosti ze života.

Nabírejte plnými doušky.