Pan Dokonalý nebo Old Shatterhand

Viděli jste seriál nebo film Sex ve městě? Vzpomínáte si na Pana Dokonalého? Jaké měl vlastnosti? Asi rok po úmrtí mého muže jsem se v rámci rehabilitace mé duše snažila představit, že bych mohla mít ještě někdy jiný vztah. Velmi těžce, můžu přiznat. Proč to tak je, píšu v článku „láska je energie“. Měla jsem pocit, že už neexistuje druhý tak ideální muž.

Fáze idealizování

Usmíváte se, nebo to chápete? Vy, co to chápete, asi víte, že jsem se nacházela ve fázi smutku, která se popisuje jako idealizování si mého muže a společného života. Vy, co to nechápete, pro vás mám otázku. Viděli jste v dětství, jak si dokázali Vinettou a Old Shatterhand číst myšlenky? Ne? A co puzzle? Znáte tu hru? Víte, že v celé krabici je vždy jen 1 kostička, která pasuje tam, kam ji máte dát?

Ideál? Co to znamená?

No tak to je pro mě ideální partner. Bylo to super vědět, že přijdu domů a můžu očekávat tuhle nebo tuto reakci na má slova a činy. Mé činy, s nimiž by určitě nesouhlasil, jsem uváděla slovy: „Udělala jsem něco, co se ti nebude líbit. Ale musím ti to říct.“

Je super mít jasno. Je super mít čisté svědomí. Měl i nepříjemné vlastnosti ten můj Ideál? Jasně. Jenže jsem je ZNALA! A uměla jsem si s nimi poradit. Měla jsem nacvičené postupy.

Věděla jsem to předem

Co byste řekly na to, kdyby Vám někdo týden před Vánoci a před rodinnou invazí rozboural WC v bytě s tím, že to stihne? Samozřejmě nestihl. Ale já jsem to věděla předem. A litovala jsem ho, protože to musel vysvětlit on svým dětem, které na Vánoce přijely. Pro někoho konec světa, pro mě jedna z příhod. Puzzle. Mimochodem, to WC dokončil až za rok.

 

Úkol je úkol, piš

A tak jsem tedy v 1. roce mého vdovství, v rámci jednoho internetového sebezdokonalování měla napsat vlastnosti muže, kterého bych eventuálně ještě chtěla. „Už žádného!“ byla má první reakce. No ale úkol je úkol. Začala jsem psát:

Inteligentní, pohledný, vyšší než já, má rád kulturu, sportuje, ….  Velkorysý, štědrý, usměvavý, … těch vlastností bylo desítky. Schválně jsem si dala záležet, aby to fakt nikdo jiný už nemohl splnit.

Pozor, přesný popis, prosím

Dodatečně jsem si přečetla, že musím napsat opravdu všechno, protože každé opomenutí může přinést něco, co se mi líbit až tak nebude. Takže jsem v noci připsala i „má dobré a své zuby“. V mém věku už to hraje roli, co myslíte?

Nenapadlo mě v té době, že se má dcera přestěhuje do teplých krajů a že tedy mám připsat, že nový Pan Dokonalý má být Čech nebo světoobčan, kterému je jedno, kde žije.

 

Ale recept zní: Nevzpomeneš-li si hned,DOPIŠ později! Kdykoliv později.

Happy end? Co kdyby

Čekáte teď šťastný konec? Prince? Tak tohle zatím nenastalo. Při psaní tohoto článku jsem zjistila, že se mi tenhle seznam vlastností z telefonních poznámek ztratil. A tím pádem moji drazí „tam nahoře“ nevědí, co mi mají poslat. Co myslíte, že budu dělat tuto noc? Jasně! Budu psát nový. Vám, co jste sami teprve chvíli, to může pomoci rekapitulovat dobré vlastnosti vašeho partnera a usmát se nad těmi, které jste museli tolerovat.

My, co jsme sami už pár let a už se na naší cestě objevili další adepti na post Pana Dokonalého, můžeme zpřísnit nebo polevit v pravidlech a nárocích.

Přiměřeně či příjemně inteligentní

Až budete psát, zasněte se. Představte si sama sebe s tím, s kým byste chtěli být. Ať už je to váš zesnulý partner nebo nereálný ideál. A pište. Do telefonu, do počítače, nebo na papír. To je jedno. U každé vlastnosti však myslete na sebe. Mohl by být inteligentní nebo „přiměřeně inteligentní“ či „příjemně inteligentní“? Jaký byl ten Váš? Vyhovovalo vám to? Ne tak úplně? Šrtněte a opravte. A berte to jako prevenci špatných rozhodnutí. Slevit se dá vždycky. Více se tomu, jak definovat to, co chceme, budu věnovat v mém e-booku. 

Tak do toho, moji milí. Trochu si zavzpomínáme, vytvoříme si tím i jedno zábavné téma pro setkání s našimi kamarády. A současně se připravíme na budoucí:

„Co kdyby někdy ještě jednou…“

 

 

 

Jsem žena, která prožila ztrátu nejbližších, milovaných osob. Znám pocity, které provázejí období smutku. Vím, že lékem je čas. A vím, že času můžeme jít společně naproti. Sdílený smutek je poloviční. Beru Vás za ruku. Udělejme spolu první krok>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Společně to vyřídíme …

    Jak přežít ztrátu milované osoby? Jak projít prvními týdny a měsíci. Které úřady, jaké doklady, co vyřídit? Pojďme spolu udělat to, co je teď potřeba.

  • Uvidíme se na Facebooku
  • Nejnovější články
  • Kategorie